
Když se setkáme s příběhem sopečné ulity Chrysomallon squamiferum, máme pocit, že jsme narazili na fascinujícího tvora z cizí planety. Ulitník, o kterém se ještě před dvěma dekádami netušilo, svým neobyčejně odolným tělem přežívá v podmínkách, ve kterých by jiné živočichy zničila extrémní teplota a tlak. Jak vlastně tento "železný tank" zvládá přežít tam, kde je vše nehostinné?
Domov mezi černými kuřáky Indického oceánu
Chrysomallon squamiferum, známý také jako sopečná ulita nebo šupinatá ulita, žije pouze v okolí hydrotermálních pramenů v Indickém oceánu. Jeho domovem jsou místa hluboko pod hladinou moře v hloubce okolo 2 400–2 900 metrů. Toto prostředí nabízí nejen teploty až 80°C, ale i vysoké koncentrace sulfanu a nízký obsah kyslíku.
Pancíř z kovu – světový unikát

To, co tuto ulitu odlišuje od ostatních, je její trojvrstvý skořápek: vnější vrstva obsahuje železnaté sulfidy (pyrit a greigit), prostřední je tvořena organickým materiálem a vnitřní z aragonitu. Dokonce i chodidlo této ulity je chráněno sclerity – drobnými šupinami s obsahem železa. Jsme svědky jediného známého živočicha na světě, jehož tělo je chráněno doslova kovový pancířem (více viz Wikipedia: Scaly-foot gastropod).
Stavba a rozměry ulity
Populace | Šíře ulity (mm) | Barva šupin |
---|---|---|
Kairei | 9,8–40 | Černé |
Longqi | Až 45,5 | Černé |
Solitaire | Méně než Kairei | Bílé |
Bakterie jako energetický zdroj

Tato ulita nevyhledává potravu, jak jsme u gastropodů zvyklí. V jejím těle se vyskytuje obří jícnová žláza, kde žijí symbiotické gammaproteobakterie. Právě ony zajišťují výživu skrze chemosyntézu – využívají chemické látky z okolí k výrobě organických látek, díky čemuž je ulita plně závislá na těchto mikroorganismech.
Geniální adaptace: enormní srdce i nervová soustava
Anatomickou zvláštností je mimořádně velké srdce, které tvoří až 4 % objemu těla. Takový poměr je v živočišné říši výjimečný (u člověka je to jen asi 1,3 %). I nervová soustava má u sopečné ulity jednoduchý, masivní charakter, což odpovídá přežití v extrémních varech okolního prostředí.
Jedinečná železná biomineralizace této ulity inspirovala i vědce k vývoji nových materiálů, například pro výrobu pyritových nanočástic využitelných v solárních článcích nebo pro nové ochranné kompozity.
Genetické a biochemické objevy
Genomické a proteomické studie potvrdily, že ulita využívá 25 specifických transkripčních faktorů pro tvorbu šupin i pancíře. Dále jsou do procesu biomineralizace zapojeny i starobylé geny sdílené napříč liniemi měkkýšů. Vznik jedinečných struktur tak spojuje evolučně velmi staré mechanismy s inovacemi specifickými pro hydrotermální prostředí.
Biomineralizace a inspirace pro vědu
Zcela zvláštní je, že železo a jeho sloučeniny se v tomto případě využívají nejen jako pasivní ochrana, ale i jako aktivní komponenta: v ulitě se identifikoval myoglobin (csMG), jenž umožňuje syntézu pyritu při vysokých teplotách bez nutnosti drahých chemických postupů—což by mohl být základ ekologického a levného způsobu výroby pyritových nanočástic pro potřeby materiálového inženýrství.
Ohrožení a ochrana ulity
Chrysomallon squamiferum byla v roce 2019 zařazena na Seznam ohrožených druhů IUCN jako první druh ohrožený hlubinnou těžbou minerálů. Její areál výskytu je extrémně malý, méně než 0,02 km². Žádný z tří nalezišť (Kairei, Longqi, Solitaire) není chráněný, což zvyšuje riziko vyhynutí této fascinující živočišné formy. Vědci poukazují na zranitelnost těchto unikátních ekosystémů vůči těžbě a pomalé zotavení populace.
Srovnání hlavních ekologických lokalit Chrysomallon squamiferum
Lokalita | Hloubka (m) | Status |
---|---|---|
Kairei | 2 415–2 460 | Licence k těžbě (Německo) |
Longqi | 2 780 | Licence k těžbě (Čína) |
Solitaire | 2 606 | Ekonomická zóna Mauritia |
V osobním pohledu mě na Chrysomallon squamiferum fascinuje nejen fantastická adaptace na extrémy, ale i fakt, že inspiruje naše vlastní technologie. Zvíře s pancířem ze železa působí jako vědecká fikce, a přesto je to živočišný druh z našeho světa. Věřím, že ty nejúžasnější nápady často přinese právě příroda a že bychom měli chránit takovéto poklady pro budoucí generace.
Příběh sopečné ulity ukazuje, jak je oceán plný nečekaných překvapení a jaké zázraky dokáže evoluce prostřednictvím biomineralizace, symbiózy s bakteriemi nebo extrémních adaptací. Až nás jednou někdo znovu překvapí „železnou ulitou“, možná už budeme mít díky ní lepší baterky, nové materiály nebo hlubší pochopení života v temných hlubinách moří.
Komentáře